Pavla Zoubková

Předsedkyně spolku, režíruje, hraje.

Pavla začala s divadlem ve svých deseti letech v dětském souboru Divadýlko Divadýlko, kterému psala krátké jednoduché hry. Později se stala členkou Herecké školy Studio Racek, kde se pod vedením Pavly Rackové učila hereckému projevu. Dostala i možnost zrežírovat vlastní hru a účastnit se s ní divadelního festivalu Hoblík a Mumraj v Hodoníně.

V patnácti letech se Pavla rozhodla věnovat více režii, a tak založila dramatický kroužek na Gymnáziu Židlochovice, jehož byla v té době studentkou. I pro tento kroužek psala hry, ale zkusila si nakonec zrežírovat i dramatický text, který z její dílny nepocházel.

Podílela se i na vzniku dvou muzikálů ochotnického souboru Mládež na prknech. Dále se účastnila natáčení reklam a filmů.

V současnosti působí také jako členka Divadelního studia V. V minulých letech hrála na prknech Buranteatru coby členka Amateatru.

Ivana Hlaváčová

Členka výboru, hraje, píše a režíruje.

Ivana se k divadlu dostala jako členka pěveckého sboru Kantiléna. Do DivOcha pak přišla díky Pavle Zoubkové, která jí pomáhala s přípravou na talentové zkoušky. Ivana nakonec zvolila jinou cestu, divadlu však věrná zůstala a v současnosti studuje Hradeckou divadelní konzervatoř, obor režie.

Ivana divadlo miluje a vzájemně jej propojuje se všemi dalšími aktivitami, kterým se věnuje. Do budoucna plánuje nadále působit v DivOchovi a pomoci mu ke slávě a úspěchu.

Vendula Danielová

Členka výboru, zajišťuje výpravu a kostýmy, hraje.

Vendula si díky divadlu plní své dětské sny - například tím, že se díky DivOchovi stává alespoň na pár chvil princeznou. Díky svému nadání, zručnosti a organizačním schopnostem je pro všechny členy pravou rukou.

A proč zrovna DivOch? Kvůli lidem. Proto je DivOch prvním i posledním divadelním spolkem, kterému věnuje svůj čas.

Marek Hlaváč

Režíruje, hraje.

Marek se poprvé s divadelní činností seznámil při svém studiu na gymnáziu v Hranicích. Poté působil ve společnosti Studio bez kliky, kde uplatnil jak své tlumočnické a herecké, tak i své muzikální dovednosti. Hraje totiž na trumpetu a byl součástí i několika velkých hudebních těles, zejména VDO Hranice.

Divadlo je pro něj koníčkem a způsobem, jak zlepšovat sebe sama. Schopnosti díky divadlu získané může uplatnit mj. i ve své pedagogické kariéře.

Petr Kula

Hraje.

Petr byl poprvé naverbován v roce 2014 v jednu ráno v kulečníkovém baru někde na severu Moravy. Marek Hlaváč ho tehdy omámil spoustou ginu a větou, ty máš takovej divnej ksicht, pojď k nám hrát divadlo! Petr se tedy bez jakýchkoliv hereckých zkušeností dostavil na zkoušku, aby zjistil, že tam jeho verbíř nedorazil, nikoho tam nezná a jacísi podivní lidé po něm chtějí, aby předvedl olši ve větru. Předvedl tedy a v souboru setrval několik let, než ho pracovní povinnosti donutily účinkování přerušit.

Letos (r. 2023) se s velkou pompou vrací na divadelní prkna, aby svou přítomností a umem oslnil všechny členy a pozvedl je na vyšší hereckou úroveň. Od té doby se také všechny DivOší dokumenty dělí na přnK a pnK (před a po návratu Kulise).

Petr je také neoficiálním DivOším mistrem sportu, nejlepším kuchařem, největším pěstitelem masožravých rostlin v oblasti dolnokounicka a ideálním adeptem na všechny role princů a svůdníků. Má rezervovanou hlavní roli v autorském muzikálu o životě Toma Cruise. Jeho přátelé (kterých má spousty) se shodují, že jeho jediná chyba je přílišná skromnost.

Adam Gregor

Hraje.

K herectví se Adam nachomýtl ve 3. třídě na ZŠ, kde ztvárnil opici v ZOO s takovým elánem a vervou, že se mu ostatní, neherecké, děti musely posmívat a napodobovat opičí zvuky, při kontaktu s ním, aby se jejich nevyzrálá psyché vyrovnala s gargantuovsky vyšší kvalitou jeho výkonů.

Od té doby byl Adam členem několika divadelních skupin, s kterými účinkoval na různých místech, od zelených luk pod širým nebem po parkety Sona. Změna přišla až s příchodem univerzity, kdy musela jít veškerá herecká činnost stranou, aby mohl co nejuvěřitelněji stvárnit studenta, který má alespoň drobné ponětí, která bije (pokud možno za použití Stanislavského metodiky).

Po studijích se na prkna, která znamenají svět vrátil náhodou, když se s kamarádkou ocitli na premiéře Tety z Bruselu v podání spolku DivOch. Když se ansámbl po představení snažil mermomocí kamarádku naverbovat do svých řad, Adam ostentativně postával okolo, dokud někdo nenabídl členství i jemu.

Alexandra Mateásková

Hraje.

Nezávislá cestovatelka, citlivá dobrodružka, nezdolná stopařka, mystická průvodkyně, vášnivá cinefilka, pilotka se strachem z výšek, etická veganka, ohnivá žena, opatrná otužilkyně, reprezentační atletka, oldschool motorkářka, ochránkyně zvířat a přírody, hazardní hráčka a lidskoprávní právnička, stydlivá zpěvačka, módní maniačka, muzikantka, radiová moderátorka, růžová boxerka, jezdkyně na lecčems, pravá feministka, divoká vodačka, pečlivá chovatelka nejen sukulentů a jiných pichlavých objektů, tanečnice, snowboardistka, milovnice žlutých tulipánů, hrdá majitelka modrých očí, nakažlivého smyslu pro humor a prý taky herečka.

,,Vším, čím jsem byla, jsem byla ráda." 😉

Jejím tajným přáním je zahrát si v muzikálu, třeba Vlasy nebo West Side Story, zahrát si Girleen v Osiřelém západu nebo vlastně v čemkoliv od Martina McDonagha a projet se na mašině po jevišti.🖤

Agáta Stýblová

Hraje.

Když se Agáta ohlédne na své dětské roky, říká, že byla jiná a vlastně dost divná. A že i teď je tak trošku mimoň. Všude jí bylo moc a všude šla slyšet. Vždycky byla ráda středem pozornosti, baví ji bavit ostatní.

Na divadle miluje možnost zkusit si být na chvilku někým jiným. Ráda to pojí se zpěvem. Konzervatoř úspěšně završila maturitní zkouškou a nyní studuje rovnou dva umělecké obory zároveň, aby mohla celý život dělat to, co ji baví a dělá šťastnou.

Dita Světlíková

Hraje.

Dita vždycky chtěla hrát divadlo. Zároveň ji lákal i film, prostě stát před kamerou. To první si splnila díky svému strýci v roce 1997, to druhé o pár let později skrz Četnické humoresky. Několik let hrála v divadelním spolku Kača na špagátě v Nových Bránících, v ochotnickém divadle na Hlíně, no a teď v DivOchovi.

Co ji baví na divadle? Zahrát si různé role, poznávat je, vžít se do nich. Ráda stojí na jevišti. Je to výzva a adrenalin, než se otevře opona.

Ráda by si někdy zahrála s Jiřím Langmajerem, a tedy i s Václavem Postráneckým. Tak doufáme, že Langoš klapne.

Tomáš Nebl

Hraje, je technickým pobočníkem.

Od dětství jsem snil o hraní v divadle po vzoru prakticky celé naší rodiny, a tak jsem začal jako osvětlovač v divadelním souboru J. K. Tyla v Újezdě u Brna. Po jedné sezóně jsem musel alternovat jednu roli ve hře Akt s houslemi a od té doby je divadlo pro mě vším a naprostou prioritou. Proto jsem se také stal členem DivOcha, za což jsem mooooc rád. Nevím co víc dodat. Chcu hrát a to je vše 🎭. 

Kateřina Koťarová

Hraje.

Divadlu se věnuji asi od svých 15 let. Začínala jsem v divadelním kroužku pod vedením herce a režiséra Zdeňka Rumpíka z Východočeského divadla v Pardubicích, kde moje nejvýznamnější role byla Nastěnka v muzikálu Mrazík, který jsme převzali z pražského divadla Pavla Trávníčka.

Po střední škole jsem se připojila k ochotnickému souboru Chvaletické divadlo Jen Tak, kde jsem hrála jak malé scénky ve stylu Cimrmana, tak i velké divadelní hry. Za své výkony ve hrách Muž sedmi sester a Výmlat jsem získala ocenění za herecký výkon.

Během svých školních let jsem se přibližně osm let účastnila divadelních přehlídek a seminářů v Jiráskově Hronově, včetně těch pod vedením tehdejšího režiséra divadla ABC pana Milana Schejbala, kurzu nonverbální komunikace u Daniely Fischerové nebo kurzu pantomimy u slavného choreografa a mima Michala Hechta.

Divadlo pro mě znamená nejen herecké výzvy, ale i možnost vnímat různé emoce, propojovat se s diváky a nahlédnout do duší a příběhů jiných lidí.

Matěj Kotlík

Hlavní technik, odmítá hrát.

Matěj od útlého věku obdivoval antický věk a divadlo je pro něj jednou z připomínek antiky. Ke spolku se dostal díky Markovi Hlaváčovi, kterého poznal coby učitele na středním odborném učilišti.

Divadlo je pro něj zábava. Jednou by si chtěl zahrát Hamleta a nebo zajímavou roli v nějaké antické tragédii.